Když naši předci lesními hvozdy svištěli na „jasankách“, určitě nedali na dřevo stromu  fraxinus excelsior dopustit. A není se co divit, dřevo jasanu ztepilého bývá pevné a houževnaté. Z našich dřevin rozhodně patří k nejpružnějším, právě proto se odnepaměti používalo k výrobě lyží.

Až 40 metrů vysoký jasan mívá nepravidelnou, široce vejčitou korunu. Textura jasanů bývá ucelená a poměrně jemná, jen na obrysech koruny působí chomáčovitě až průhledně. K hlavním estetickým účinkům patří především olistění.

Sametové drahokamy

Velké černé sametové pupeny jsou spolehlivým vodítkem, že jste opravdu narazili na Fraxinus excelsior neboli jasan ztepilý. Jejich výjimečná barva i výrazný vzhled upoutají snadno pozornost diváka.  Pokud budete pátrat po plodech, objevíte jednosemenné nažky s jazýčkovitým křídlem v podobě malého oříšku. Seskupené nažky vytvářejí efektivní plodenství zdobící jasany až do zimy. Další zajímavostí je jejich podzimní zbarvení. Čekali byste na ně marně, neboť listy jasanů opadávají zelené. Kmeny jsou válcovité, přímé a poměrně pravidelně větvené a mohou dosahovat až 1,5 metrů v průměru. V mládí je zdobí lesklá, šedozelená, hladká kůra, která později přechází v tmavší, rozpraskanou borku.

Fraxinus roste na různých geologických podkladech, preferuje však dostatečně živné půdy s dostatkem vápníku. Někdy bývá jeho výskyt označován jako indikace kvalitních půd bez znečistění.

Když jasany lyžují

Většinou na jasany narazíte na slunných, světlých stanovištích, ale problémy nemají ani s polostinným umístěním. Dřevo jasanů se může pochlubit  střední pevností v ohybu a tlaku. Jeho další předností je minimální sesychání a výborné předpoklady k ohýbání. Konkrétně tyto vlastnosti byly klíčové pro jeho uplatnění při výrobě lyží. Jádro dřeva bývá světlehnědé až hnědé, velice zřejmé jsou hranice mezi letokruhy i mezi jarním a letním dřevem. Lze jej dobře opracovávat strojem, ale i klasickým ručním způsobem. Mimochodem travní lyže se dodnes vyrábějí z jasanového dřeva. Jeho vlastnosti určují,  jak budou lyže zatáčet a pružit na nerovnostech.

 Přesnídavka pro dobytek

Ale lyže nebyly jediným výrobkem z jasanového dřeva. V minulosti se jej používalo např. k při výrobě nábytku, ale také např.  pro zhotovení ohýbaných držadel deštníků nebo pro stavbu člunů, lodí  a plachetnic. A pokud na půdě objevíte starou tenisovou raketu nebo kulečníkové tágo, je dost pravděpodobné, že je rovněž z jasanu. Díky vysokému podílu tříslovin v kůře, sloužil jasan v minulosti jako náhražka chininu. Na venkově byly zase jasanové listy a mladé větvičky používány jako oklest – neboli potrava pro tažný i chovný dobytek.

Hadí fobie naruby

Ostatně tradiční legendy si jasanu také všímají, bývá spojován s osobami Neptuna nebo Marta.  Stejně tak Homér ve svém starořeckém hrdinském eposu Illias zmiňuje Achillův oštěp. Údajně to byla zbraň z jasanového dřeva, která ukončila život Hektora – vrchního velitele trojských vojsk. Římský válečník a filosof Plinius zase vyzdvihuje schopnosti jasanu zahnat hady i hadí uštknutí. Had prý raději volí cestu ohněm, nežli by se proplazil jasanovými ratolestmi. A bájnými vlastnostmi tyto majestátné stromy přímo oplývají.

Dnes už díky poznatkům moderní medicíny víme, že hadí uštknutí Fraxinus excelsior nezažene. Ale v 21. století  nám jeho majestátná koruna  v parných dnech poskytne milosrdný stín. A možná měl anglický spisovatel a filozof John Ruskin na mysli právě jasan, když řekl: Kdo nemiluje stromy, ať netvrdí, že miluje člověka.

(Toto je zkrácená verze článku, celý článek vyšel v magazínu Naše příroda 2011, číslo 5)

[View with PicLens]

Ve skutečnosti se jedná o tři samostatné celky spojené  komunikačním systémem a břehem řeky Seiny.  Nejblíže k samotné čtvrti Bercy se nachází „Jardin romantique“. Asi nikoho  nepřekvapí, že právě této části dominují vodní prvky. Působivý kanál, romantické jezírko s lekníny nebo rákosové pobřeží. Mezi stromy vynikají černé korsické borovice, libanonské cedry a další dřeviny se zajímavou kůrou.

Druhá část parku, označována jako „Parterres “, se záhony skutečně souvisí. Tématicky ji autoři rozdělili do devíti pravidelných polí. Ocení ji nejen odborníci, ale také nadšení zahrádkáři. Naznačuje několik témat typických francouzských zahrad: rozária, skleníky, zeleninovou zahradu, ale i třeba zahradu vůní.

Poslední část, nazvanou příznačně „les Prairies“ , objevíme  v těsné blízkosti Le Palais des Omnisports de Paris Bercy ( zkráceně POPB). Moderní sportovní areál pyramidálního tvaru má zatravněné šikmé stěny. Podobně hlavní doménou les Prairies jsou volné, zelené plochy zastíněné vzrostlými stromy. Velice působivé jsou i vodní kaskády, které zejména v letním období lákají návštěvníky všech věkových kategorií.

Úsměv na tváři vzbudí sochy Rachida Khimouna. Kolekce originálních 21 bronzových postav pod názvem Děti světa připomíná práva dětí v 21. století. Z návštěvy parku si odnesete určitě celou řadu dojmů a vzpomínek. Třeba také na to, že při procházce narazíte na pozůstatky kolejnic. Autoři projektu tak nenásilně připomínají historii parku.  Na jeho místě se totiž kdysi nacházelo skladiště vína. Takže kromě výše zmíněných kolejí objeví pozorný návštěvník i domek strážců skladu či původní místo, kde víno stáčelo.

[View with PicLens]

Najdete zde rostliny používané v kuchyni, druhy rozdělené podle bájí a mýtů, ale také třeba bylinky, které údajně dokázaly přičarovat lásku. Velice poučná je sekce s léčivkami, najdete zde přírodní lékarnu rozdělenou podle zdravotních obtíží. Léčení bylinkami je staré jako lidstvo samo, ostatně říká se: „Není na světě bylina, aby na něco nebyla.“ Velice populární jsou např. záhony barvířských rostlin nebo zahrada motýlů a včel.

Hlavními iniciátory projektu byli manželé Tiree a Lubomír Chmelar z USA. Vybudování bylinkové zahrady navazuje na tradici z počátku 17.století, kdy řád Milosrdných bratří založil ve Valticích nemocnici se zahradou s léčivými bylinami. Zahrada dnes proto také nese jméno paní paní Tiree, která se otevření bohužel už nedožila.

Tyto nahosemenné neopadávající dřeviny patří k našim původním druhům a kdysi se v české krajině zcela běžně vyskytovaly. Dnes se s nimi setkáme pouze vzácně, a to v pahorkatinách a nižších horských pásmech. Dosahují věku několika set let, známé jsou případy, kdy památné stromy tohoto druhu byly staré dokonce několik tisíc let. Můžeme narazit na dvě základní formy. První představuje strom až 15 metrů vysoký, druhou formou je široce rozvětvený keř. Textura tisů působí „načechraným dojmem“, a to díky větvím a větvičkám rozestavěným v různých úhlech. Ploché jehlice jsou dlouhé 1 až 4 cm a široké asi 3 mm. Zatímco na rubové straně září světlezelenou barvou, na vrchní straně mají tmavě zelený až načernalý odstín.

Smrtící jed
Celá rostlina včetně kůry, jehličí i semen je prudce jedovatá.  Otrava tisem nastane okamžitě, protože se jedovaté látky rychle vstřebávají do lidského organismu. Vzhledem k tomu, že dodnes v podstatě neexistují účinné protilátky, je prakticky po požití částí tisu nulová šance na záchranu. Kromě lidí se v dřívějších dobách často trávila i mláďata domácích zvířat, která neměla patřičné zkušenosti. Častými oběťmi byli např. koně. Mimochodem, silně toxických vlastností tisu si byli vědomi i naši předci ve starověku. O jeho jedu se zmiňuje Caesar ve svých Zápiscích o válce galské, ale i např. Plútarchos.

České tisy pro Anglii
Jestliže byl Taxus baccata kdysi hojně rozšířeným druhem, tak dnes se ocitá na seznamu silně ohrožených druhů. Příčinou byla jednak změna hospodaření v našich lesích a předně bojechtiví Angličané. Z kvalitního tisového dřeva se totiž vyráběly kvalitní dlouhé luky. Když byly vyčerpány „tisové zásoby“ na území dnešní Velké Británie, stalo se načervenalé dřevo žádaným a velice často obchodovaným zbožím. Poptávka po tisu téměř zdecimovala naše porosty. Další ránou pro českou populaci tisů byla výrazná těžba dřeva v 19. století. Tyto vzácné stromy se také kvůli obavám z jeho jedovatosti kácely preventivně.

Hradní strážce
V minulosti se tisy často vysazovaly např. u hradů a statků, dodnes je řada z nich zařazena mezi památnými stromy České republiky. Výraznou charakteristickou vlastností tisů je dlouhověkost. Tyto jehličnany totiž rostou mimořádně pomalu – téměř o polovinu pomaleji než mnoho jiných evropských druhů. K jedněm z nejznámějších patří tis u hradu Pernštejn. Obvod kmene dosahuje úctyhodného rozměru 450 cm a je údajně starý víc než tisíc let. V roce 2005 byl zvolen jako Nejsympatičtější strom České republiky. Legenda uvádí, že jeho osud je spojen s hradem Pernštejn. V Evropě jmenujme alespoň zástupce v Borrowdale v Anglii, kde roste exemplář starý údajně 1 500 let.

Pravěká výbava
Oranžovohnědé dřevo s tmavším žíhováním je ceněno nejen pro své estetické vlastnosti. Truhláři a řezbáři je rádi vyhledávají zejména pro značnou tuhost a pevnost. Dříve se používalo kromě zmiňovaných luků a oštěpů také na výrobu hřebenů a dalších uměleckých předmětů, v Irsku na výrobu nástrojů. Traduje se také pověst, že plot z dřevěných tisových latí vydrží mnohem déle než železné tyče. Mimochodem, jeden z nejstarších tisových luků se našel u alpského pravěkého muže Ötziho. Jeho stáří se odhaduje na 5 300 let. Dnes se tisové dřevo užívá na zhotovení replik historického nábytku, mezi který patří např. windsorské židle.

Návraty do divočiny
České lesy jsou dlouhodobě kritizovány za svoji skladbu – více než polovinu českých porostů tvoří smrkové monokultury. V rámci znovuosazování našich luhů a hájů se stále častěji také skloňuje výsadba původních tisů. Správci Chráněné krajinné oblasti Český les by tak např. chtěli během několika let vysázet až 14 000 tisů červených. Ochranáři také chtějí vrátit smysluplnost jménům místních vesnic, které dnes bez tisových populací ztrácí svůj význam – Tisová na Tachovsku, Tisový rybník, zaniklá osada Tisvice u Lestkova nebo lom Tisová mezi Mrákovem a Koutem na Šumavě.
Nelze však vysadit jen tak ledajaké semenáčky. Stromy by se měly co nejvíce podobat původní populaci, proto správci oblasti chtějí u posledních lesních mohykánů Českého lesa, jejichž věk se pohybuje i kolem 500 let, nasbírat osivo a vypěstovat z něj ve školkách mladé stromky. Teprve až povyrostou, budou se moci „vrátit“ do přírody. Je nejvyšší čas – v lesích v celé ČR přežívá už jen do 20 000 exemplářů tohoto dlouhověkého stromu!  (Toto je zkrácená verze článku, celý článek vyšel v magazínu Naše příroda 2011, číslo 4)

[View with PicLens]

Profesionální architektonické návrhy zahrad se specializací na zahrady u rodinných domů a zeleň rekreačních objektů. Navržená zahrada plně ladí s domem i jeho okolím, zcela respektuje majitele a uživatele, jejich přání a potřeby. Je možno jen konzultovat zahradu či projekt, nebo objednat kompletní zpracování na klíč: studie řešení, projektová dokumentace, osazovací plány, poradenství a konzultace při přípravě projektu i během realizace.

Profesní priority: zahrada má odpovídat prostředí a lidem, kteří ji obývají, proto jsou všechny návrhy vypracovány s ohledem na požadavky investorů. Na návrzích i realizaci se mohou majitelé aktivně podílet a jejich aktivita je vítána.

Univerzitní vzdělání v oboru a bohatá praxe v Česku i v zahraničí. Dopisovatelka a host v pořadech Českého rozhlasu, přispěvatelka do oborových časopisů (např. Flóra na zahradě). Mimo jiné autorka knížek Putování Francií I.-III., které si všímají také francouzské krajiny a krajinotvorby.

Specializace:
- publikace – Ivana Buttry je autorkou úspěšné edice Putování Francií, která se setkala s velkým čtenářským ohlasem. Více informací viz. Publikace
- fotografický materiál a kresby
- umělecké mozaiky

Kniha Pět vánočních povídek, byla ihned vyprodána. Tyto milé povídky si pro své vánoční pásmo vybral a geniálně namluvil pan Radovan Lukavský. (Vlevo fotografie ze slavnostního křtu )

Pokud si chcete poslechnout ukázku, můžete  zde: Pět vánočních povídek